ženy v obleku je oblíbený look mnoha dívek

28. července 2017 v 22:35 | Jolly |  Holky s holkama
Kravata visí na klice u dveří. Sako je pověšené na opěradle židle. Její podpatky jsou každý jinde, sundávala je cestou do obyváku.

Sedí v křesle, v ruce sklenku vína. Červené, ladí jí s rtěnkou i šaty. Linku má už trochu rozmazanou. Nemá podpatky.

Rozepnutých knoflíků na košili mám víc než se sluší. Usrkne vína a posunkem mi ukáže, ať jdu blíž. Udělám několik kroků dokud nestojím těsně u jejích kolen. Odloží sklenici na stolek poblíž a rozepne mi pásek. Dál nic.

Sesunu se na kolena. Položím jí dlaně na stehna.

"Smím?"

"Ano, prosím."

Dlaněmi jí rozevřu nohy na šíři mých ramen. Pomalu vyhrnu šaty k její bokům. Zlíbám vnitřní strany obou stehen a teprve pak se sehnu k místu, kde se spojují. Zajede mi rukama do vlasů.
 

when i die...

13. července 2017 v 19:31 | Jolly |  Útržky
...and you lay me to rest
with the rest of them
do not put no angels nor crosses on my grave.

i never believed in your god

roztáhla jsem pohovku v obyváku

27. června 2017 v 19:33 | Jolly |  Holky s holkama
Koberec se mi zadírá do kolenou. Za mnou svítí noční Brno. Okno je otevřené. Ona se pod mýma rukama kroutí a vzdychá. Je úžasně měkká.

Líbám ji na vnitřní straně stehen. Koukám se nahoru na ni. Oči má zavřené a pusu otevřenou. Jednu ruku má ve vlasech svých a tou druhou mi drtí zápěstí.

"No tak. Prosím."

Pevně ji chytím za boky a poprvé ji ochutnám. Pomalu až požitkářsky pohybuju jazykem, zkouším a objevuju. Železná kostra pohovky pod jejími pohyby sténá. Ona vzdychá.

Že se udělala museli poznat i sousedi.
 


pustila jsem si Bleeding love od Leony Lewis

13. června 2017 v 19:53 | Jolly |  Útržky
Jsem u babičky a jsem často sama. Není mnoho věcí na práci, když teploměr ukazuje přes třicet stupňů a panáčka v plavkách. (Ne, ani při čtyřiceti si ty plavky nesundá.) A z dětí jsem tu nejstarší. A to už dítě stejně nejsem.

Seděla jsem ve stínu na verandě někdy po poledni, včera. Četla knihu a rozpletla náramek. Na chvíli přišly mraky a já si zadoufala, že by třeba pršelo. Nepršelo. (Tady nikdy neprší. Je to tu prokletý. Nebo je to tím, že babička bydlí v nejsušším okrese naší republiky.)

Náramek jsem dopletla na lavici v kuchyni, zatímco babička s dědou stáli u dřezu a obírali jahody. Nikdo neřekl ani slovo. Ve dřezu šplouchala voda.

Seděla jsem ve stínu na verandě a luštila křížovky, dnes, někdy po poledni. Dnes mraky nepřišly, ale bylo o pět stupňů míň než včera. Pak někdy odpoledne jsem seděla na lavičce, nad hlavou se mi rozpínala vinná réva. Mlčela jsem. Babiččiny červené květiny sosal motýlek, co vypadá jako kolibřík, a prý se sem přestěhoval z jihu.

Člověk by si řekl, že takhle mám aspoň možnost přemýšlet, ale já snad ani nevím o čem. Budoucnost mě děsí a minulost mi pomaloučku uniká. A přítomnost se táhne jako med.

Sedávám na pytli od krmení pro slepice, kočka vedle mě spí a já si hraju s kotětem. Mlčím. Když už mluvím, tak sladkým hláskem promlouvám ke kotěti. Ne že by z toho něco mělo. Jeho spíš zajímají volné konce mého náramku.

Dohrála mi písnička, tak končím. Jdu si ji pustit znova.

sorry i can't think in czech

9. června 2017 v 20:37 | Jolly |  (Bá)Snění

I stink of chlorine and sunscreen and sweat.

I met with a boy whose relationship I did not ruin. He looks too softly at me and hugs me too tight.

I dance to silence. Feet flexed, eyes focused and the expression range of a stone.

I sit in silence and encourage myself to write.

(I sit in silence, persuading myself to go fucking shower.)

(While on the topic of fucking, I think the sole reason for me to get laid is for writing better sex scenes.)

pokaždé když se vidíme, vypadáme jako pár

5. června 2017 v 13:13 | Jolly |  Útržky


Myslím, že je to tím, jak se na sebe díváme. A že když se zrovna nedržíme za ruce, jdeme vedle sebe tak blízko. Jak zní náš hlas, když spolu mluvíme. A jak se usmíváme. A mně nejspíš svítí oči a celej můj obličej říká Miluju tě. A paní vedle nás na zastávce šaliny - protože tramvaje v Brně nejezdí! - se na nás mile usmívá. Jen nevím, jak by se na to tvářil tvůj přítel.

život je dobrý

1. června 2017 v 21:17 | Jolly



Nechala mě držet ji za ruku a vyfotit si její kalhotky.





určit datum vydání

30. května 2017 v 20:55 | Jolly |  Útržky
Z počítače vyhrávají Arctic Monkeys a album Harryho Stylese a vlastně cokoliv, co zní i jen trošku jako rock. Já sedím na opěradle pohovky, zády opřená o zeď a koukám jak slunko pomalu zapadá. Chci ti napsat, že mi chybíš. Ty a tvoje krajkovaný kraťasy a tričko Star Wars. Piercing v břiše. Ty a tvoje vlasy hrající všema barvama. Nebe teď taky hraje všema barvama. A ptáci řvou. A nějakej týpek do toho zpívá.

Mám chuť napsat i jiný holce, že by se mi nejspíš líbilo ji líbat. Chci vyřvat do světa, že mi to všechno chybí. Líbání na zadním sedadle jedoucího auta, sex vedle ložnice tvých rodičů, tance na klíně v přelidněným sále. Jenže svět už to ví a všem je to u prdele.

Mám chuť poslat svý polonahý fotky těm pár klukům, co mi zbyli v přátelích, ale nevím nevím, jak by se to líbilo gayi a zadanýmu muži, co mu táhne na čtyřicet. Docela se mi daří své implusy a obsese krotit, ale stejně bych si měla jít pokecat s nějakou tou psycholožkou. Makám na tom.

Já a kočka hledíme z okna a ptáci řvou a slunko zapadá a nějakej týpek furt zpívá a já jsem furt stejně osamělá.

na kolena na kolena jéjéje

25. května 2017 v 18:16 | Jolly |  Kluci s klukama
Stál jsem uprostřed jeho pokoje a připadal si trochu blbě. Stěny byly bílý a povlečení Star Wars. Bylo nám osmnáct.

Stál jsem uprostřed jeho pokoje a jediná věc na mně byl bílý ručník narychlo obmotaný kolem pasu. Útlými prsty ho rozevřel a nechal spadnout na zem. Na sucho jsem polknul.

Stál jsem uprostřed jeho pokoje a stál mi. On se ladně svezl na kolena. Chvíli se mi upřeně díval do slabin a pak - zpomaleně, jako ve filmu - vzhlédnul. Měl děsně modrý oči. Pak už si pamatuju jen na jazyk a hebko a vlhko a teplo a oh kurva...

já o vlku...

18. května 2017 v 21:24 | Jolly |  Útržky
Bosa chodí lesem, čeká na vlka. Oděna v srnčích kůžích tančí mezi pařezy na pasece. Obličej skryt pod bělostnou lebkou s parožím. Čeká na vlka. A vlk nikde.

Dává si načas. Ve stínu stromů je chladno, ale pod vlčí kůží se potí stejně. Rozevřená tlama s většinou tesáků jí sedí přímo nad čelem. Nespěchá. Ruce má černé od popela. Její večeří byl ten den pečený králík. Slunce zapadá.

"Jdeš pozdě," přivítá ji Srnka. Ve svém tanci neustane, ale poctí ji upřeným pohledem zpod své masky.

"Nemůžeš se dočkat, až tě sním?" Přidá se k ní vlastním tancem, dupe nohama a zvedá ruce pokrčenými lokty vzhůru. Srnka se ladně kolíbá a točí na místě, medové vlasy létají vzduchem a její dlaně se vzpínají k nebesům a natahují k Vlčici. Ta ji obchází v kruzích. Znenadání ji zezadu drapne za ramena a velice něžně se otře rty o Srnčinu tepnu.

"Ulovila jsem tě," zavrčí.

"Všimla jsem si."

"Teď tě sním."

"Jen do toho."

Kdyby své zuby použila jinak, hruběji, zakousla se hlouběji, mohla by ji zabít. Místo toho na světlé kůži zanechá purpurový pás značek.

Další články