theoretical kink exploration

Včera v 20:31 | Jolly |  Holky s holkama
Za okny se stmívá, přestože je teprve k sedmé večerní. Rádio nahoře na ledniče (vedle umělé květiny) přehrává výběr nejlepších písní jejich oblíbené skupiny. Lou myje nádobí. Vlasy má stažené ve vysokém culíku, který odhaluje vyholený zátylek. Samanta se na židli mazlí s kocourem. Tiše si prozpěvuje spolu s nahrávkou. Ve dřezu šumí voda.

Chvíli poté, co Lou vypne vodu, dohraje i CDčko. Sam nechá kocoura spát na židli a obejme Lou zezadu, hlavu zaboří do jejího krku. Musí se trochu zohnout, je o hlavu větší než ona.

"Pojď," zamumlá jí do krku a vezme ji za ruku.

Sam ji odvede do obyváku, kde na stolku a na poličkách hoří svíčky. V rohu svítí lampa. Sedne si na gauč a Lou se jí automaticky sveze do klína, kolena vedle Samantiných stehen.

Lou se usměje, když se špičky jejich nosů dotknou.

Sam jí sundá gumičku, shrne si ji na zápěstí, pak jí vplete prsty do (zrovna teď) modrých vlasů. Lou se v jejím klíně skoro rozplyne. Dlaně má položené na Samantiných bocích, pod volným tričkem. Sam si s jejími vlasy hraje, pročesává je prsty, masíruje, občas zapojí i nehty.

Lou má opřené čelo o její spánek. Sam slyší každý její výdech a nádech. Jsou zrychlené, ale pravidelné. Na chvíli ruce z jejích vlasů vytáhne, to aby z Lou mohla rychle stáhnout nátělník. Pak začne zespod. Pravá dlaň zůstane položená na bedrech, zatímco levá přejede přes všechny hrbolky Louiny páteře, k vazu. Pohladí kratičké vlásky na týlu a pak prsty vjede Lou do vlasů, sevře je v dlani a zatáhne.

Lou překvapeně vydechne, zasténá.

"Dobrý?" zeptá se Sam.

"Jo," přikývne Lou co nejvíc může, zatímco Sam stále svírá její vlasy v pěsti.

S dalším zatáhnutím už ji políbí, aby zamezila dalším zvukům, přece jen jsou tu zdi z papíru.
 

rým a rýma

Čtvrtek v 22:12 | Jolly


Nemám ani jedno.



neberu se vážně a vy byste taky neměli

17. září 2017 v 20:49 | Jolly |  (Bá)Snění

Po špičkách - bosa - na dlaždičkách.
Docela kosa; jakože zima. Dnešek byl prima.
Kamarád do deště - koloběžka.
Jinak kamarády nemám (ale teď kecám.)
Kamarádů mám zhruba pět a půl.
Jsem to ale vůl, nebo spíš tele?
A hele!
Píše mi Klárka, kdy půjdem ven.
Bezva den.
 


Lamenty

1. září 2017 v 22:22 | Jolly
Sousedi nám kouří pod okny docela schválně.
V jedenáct v noci.
A furt nevím, co za hmyz tak řve. Cvrčci to nejsou. Tipuju kobylky, ale babička mi nevěří.

Pověsila jsem prádlo a přivolala tím déšť.

Nespím.

ženy v obleku je oblíbený look mnoha dívek

28. července 2017 v 22:35 | Jolly |  Holky s holkama
Kravata visí na klice u dveří. Sako je pověšené na opěradle židle. Její podpatky jsou každý jinde, sundávala je cestou do obyváku.

Sedí v křesle, v ruce sklenku vína. Červené, ladí jí s rtěnkou i šaty. Linku má už trochu rozmazanou. Nemá podpatky.

Rozepnutých knoflíků na košili mám víc než se sluší. Usrkne vína a posunkem mi ukáže, ať jdu blíž. Udělám několik kroků dokud nestojím těsně u jejích kolen. Odloží sklenici na stolek poblíž a rozepne mi pásek. Dál nic.

Sesunu se na kolena. Položím jí dlaně na stehna.

"Smím?"

"Ano, prosím."

Dlaněmi jí rozevřu nohy na šíři mých ramen. Pomalu vyhrnu šaty k její bokům. Zlíbám vnitřní strany obou stehen a teprve pak se sehnu k místu, kde se spojují. Zajede mi rukama do vlasů.

when i die...

13. července 2017 v 19:31 | Jolly |  Útržky
...and you lay me to rest
with the rest of them
do not put no angels nor crosses on my grave.

i never believed in your god

roztáhla jsem pohovku v obyváku

27. června 2017 v 19:33 | Jolly |  Holky s holkama
Koberec se mi zadírá do kolenou. Za mnou svítí noční Brno. Okno je otevřené. Ona se pod mýma rukama kroutí a vzdychá. Je úžasně měkká.

Líbám ji na vnitřní straně stehen. Koukám se nahoru na ni. Oči má zavřené a pusu otevřenou. Jednu ruku má ve vlasech svých a tou druhou mi drtí zápěstí.

"No tak. Prosím."

Pevně ji chytím za boky a poprvé ji ochutnám. Pomalu až požitkářsky pohybuju jazykem, zkouším a objevuju. Železná kostra pohovky pod jejími pohyby sténá. Ona vzdychá.

Že se udělala museli poznat i sousedi.

pustila jsem si Bleeding love od Leony Lewis

13. června 2017 v 19:53 | Jolly |  Útržky
Jsem u babičky a jsem často sama. Není mnoho věcí na práci, když teploměr ukazuje přes třicet stupňů a panáčka v plavkách. (Ne, ani při čtyřiceti si ty plavky nesundá.) A z dětí jsem tu nejstarší. A to už dítě stejně nejsem.

Seděla jsem ve stínu na verandě někdy po poledni, včera. Četla knihu a rozpletla náramek. Na chvíli přišly mraky a já si zadoufala, že by třeba pršelo. Nepršelo. (Tady nikdy neprší. Je to tu prokletý. Nebo je to tím, že babička bydlí v nejsušším okrese naší republiky.)

Náramek jsem dopletla na lavici v kuchyni, zatímco babička s dědou stáli u dřezu a obírali jahody. Nikdo neřekl ani slovo. Ve dřezu šplouchala voda.

Seděla jsem ve stínu na verandě a luštila křížovky, dnes, někdy po poledni. Dnes mraky nepřišly, ale bylo o pět stupňů míň než včera. Pak někdy odpoledne jsem seděla na lavičce, nad hlavou se mi rozpínala vinná réva. Mlčela jsem. Babiččiny červené květiny sosal motýlek, co vypadá jako kolibřík, a prý se sem přestěhoval z jihu.

Člověk by si řekl, že takhle mám aspoň možnost přemýšlet, ale já snad ani nevím o čem. Budoucnost mě děsí a minulost mi pomaloučku uniká. A přítomnost se táhne jako med.

Sedávám na pytli od krmení pro slepice, kočka vedle mě spí a já si hraju s kotětem. Mlčím. Když už mluvím, tak sladkým hláskem promlouvám ke kotěti. Ne že by z toho něco mělo. Jeho spíš zajímají volné konce mého náramku.

Dohrála mi písnička, tak končím. Jdu si ji pustit znova.

sorry i can't think in czech

9. června 2017 v 20:37 | Jolly |  (Bá)Snění

I stink of chlorine and sunscreen and sweat.

I met with a boy whose relationship I did not ruin. He looks too softly at me and hugs me too tight.

I dance to silence. Feet flexed, eyes focused and the expression range of a stone.

I sit in silence and encourage myself to write.

(I sit in silence, persuading myself to go fucking shower.)

(While on the topic of fucking, I think the sole reason for me to get laid is for writing better sex scenes.)

pokaždé když se vidíme, vypadáme jako pár

5. června 2017 v 13:13 | Jolly |  Útržky


Myslím, že je to tím, jak se na sebe díváme. A že když se zrovna nedržíme za ruce, jdeme vedle sebe tak blízko. Jak zní náš hlas, když spolu mluvíme. A jak se usmíváme. A mně nejspíš svítí oči a celej můj obličej říká Miluju tě. A paní vedle nás na zastávce šaliny - protože tramvaje v Brně nejezdí! - se na nás mile usmívá. Jen nevím, jak by se na to tvářil tvůj přítel.

Další články