Bylo asi půl pátý

2. října 2014 v 20:57 | Jolly the Sad |  Útržky
Ruch města, křik dětí a neslyšně stojící skála opodál.

Slunce se už sklánělo k obzoru a dětské hřiště vypadalo tak nějak... opuštěně.

Seděla jsem na lavičce a pozorovala asi pětileté kluky, jak pobíhají po fotbalové hřišti jen v tričku a kraťasích - zatímco já byla vděčná za teplo mikiny - a snaží se strefit míčem do brány.

Seděla jsem, koukala na centrum v dáli a připadala si taky tak nějak... opuštěně.

Sama ve velkém městě, s velkými lidmi, co mají velké myšlenky.

Připadala jsem si tak malá a nicotná...

...V baroku by ze mě měli radost.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Rush Rush | 2. října 2014 v 21:01 | Reagovat

Slova skládáš dohromady pěkně, plynou a navazaují, ale smysl mi uniká, z čehož tě vážně neviním.

2 Jolly the Sad Jolly the Sad | Web | 2. října 2014 v 21:12 | Reagovat

[1]: On ten smysl unikl i mně.

3 malone malone | 25. října 2014 v 18:09 | Reagovat

Mně ne, mě to pobavilo :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama