Vidím to, jako ze seriálu. Pohovka, ty skicák v ruce, já s hlavou v tvým klíně. Šustění tužky po papíru. Odpoledne, asi. Měkce zlatý světlo prosvítající skrz záclonu.
Prsty ve vlasech, nevědomky. Někde v pokoji kočka, jemné tap tap tap tlapek po podlaze. Mý rty na tvým stehně, jen letmo. Hrnek s čajem na podlaze, už dávno vychladlý. Možná Edovo poslední album v pozadí.
Ty kreslíš do bloku a já prsty po tvých kolenou.