Březen 2017

sebeláska, nebo co

30. března 2017 v 19:58 | Jolly
Nejspíš bych ocenila, kdyby mi to někdo řekl, když mi bylo dvanáct a spratci ze základky se smáli mým neoholeným nohám a podpažím, mumlali něco o opicích a Tarzanovi... Nebo když mi bylo šestnáct a mezi mými koleny ležela dívka a taky se smála, z důvodu, který už nikdy nezjistím... Nebo -

Jsem strašně vděčná, že jsi nakráčela do mýho života a řekla: "Přece nebudeš v takovým vedru chodit v kalhotech, nemáš se za co stydět." Pamatuješ, jak jsi mě dostala do čajovny tím, že jsi mi oznámila, že moje chlupy na nohou jsou pěkný?

Možná je dobře, že jsem si na to (s tvou pomocí) došla sama.

Nemusíš se holit, abys byla krásná. Chlupy s krásou nemají co dělat. To, že si neholíš nohy nebo mezi nima, neznamená, že nejsi atraktivní. Jsi, ať už si holíš všechno, nebo nic. A vůbec kurva nezáleží, jestli jsi kluk, holka, obojí nebo duch.

deset devět osm

24. března 2017 v 20:45 | Jolly |  Kluci s holkama
Od pasu dolů nahá, šedé tričko - nejméně o číslo větší - se jí shrnulo až k prsům, jak leží ohnutá přes opěrku pohovky. V dlani mobil, vesele si projíždí instagram, zatímco nestydatě vystrkuje zadek. On vejde do obyváku v džínsech a zeleném svetru, co mu ladí k očím. V každé ruce svírá ouško hrnku s čajem - pro ni černý, pro sebe bylinkový. Položí je oba na nízký stolík před pohovkou.

"Mobil," ponoukne ji tiše a ona mu jej vloží do nastavené ruky. "Děkuju. Kdyby něco bylo špatně, řekneš -"

"Peru."

"Dobrá." Usadí se na pohovku. "Pojď sem."

Položí se mu přes klín, pod hlavu si pohodlně dá svůj oblíbený polštář. V celém těle jí nervózně vibruje, stehna se jí lehce třesou napětím.

"Počítej mi. Sestupně, od deseti."

Plesk.

"Deset," vydechne.

Plesk.

...

"Jedna," vzlykne a on ji pohladí po zrudlých půlkách i vrchní části stehen.

"Šikovná holka," pochválí ji. "Moje hodná holka." Jeho prsty jí něžně odhrnou vlasy z čela. Čaj v hrnku už je jen příjemně teplý. "Než donesu mast, vymysli, kterou Disneyovku si pustíme."

"Moanu," odpoví rovnou a pomalu se poskládá do polohy v kleče. Přímý kontakt s pohovkou by byl pro její podrážděnou kůži moc drsný.

i still think about that night

20. března 2017 v 21:14 | Jolly


I remember, one night you slept over after we've been ballroom dancing. We were chatting in the bed we shared when suddenly my entire back flared with pain so bad I couldn't breathe. You've told me: "They say that babies cry so much because existing in our bodies hurts. But we get used to it and feel it less and less. Maybe you got stuck in that phase of life."

And I thought: lucky me.

šetřeme vodou

12. března 2017 v 20:14 | Jolly
Nevím, nějak mi vlastní nahota nikdy nevadila. A sprchovat se ve více lidech bylo nějak normální, hlavně na táboře, víc lidí, víc srandy. (A voda až na stropě.)

Novej rozměr to dostalo, když mi bylo šestnáct. Mít velkou sprchu je děsně praktický, když jste nevyoutovanej queer člověk a přijede se s váma vyspat holka, co ji znáte i netu. (Mít tři různý pokoje s volnou postelí v různých vzdálenostech od ložnice je ještě praktičtější.)

Nemám tušení, kam tímhle mířím. Jen se trochu nudím, je mi hodně zima a měla bych se umyt. Tak já jdu do sprchy. Čau

nemoc ze studování

11. března 2017 v 19:45 | Jolly |  Útržky


My hips - they ache.

I feel heavy in my bones.

-

The only constant of my life is pain.

a venku ptáci zpívaj jak o život

5. března 2017 v 12:45 | Jolly

Mám zhruba 7 (sedm) kamarádů a ti 2 (dva), co nebydlí hodinu ode mě, na mě nikdy nemaj čas.

Fňuk.