Květen 2017

určit datum vydání

30. května 2017 v 20:55 | Jolly |  Útržky
Z počítače vyhrávají Arctic Monkeys a album Harryho Stylese a vlastně cokoliv, co zní i jen trošku jako rock. Já sedím na opěradle pohovky, zády opřená o zeď a koukám jak slunko pomalu zapadá. Chci ti napsat, že mi chybíš. Ty a tvoje krajkovaný kraťasy a tričko Star Wars. Piercing v břiše. Ty a tvoje vlasy hrající všema barvama. Nebe teď taky hraje všema barvama. A ptáci řvou. A nějakej týpek do toho zpívá.

Mám chuť napsat i jiný holce, že by se mi nejspíš líbilo ji líbat. Chci vyřvat do světa, že mi to všechno chybí. Líbání na zadním sedadle jedoucího auta, sex vedle ložnice tvých rodičů, tance na klíně v přelidněným sále. Jenže svět už to ví a všem je to u prdele.

Mám chuť poslat svý polonahý fotky těm pár klukům, co mi zbyli v přátelích, ale nevím nevím, jak by se to líbilo gayi a zadanýmu muži, co mu táhne na čtyřicet. Docela se mi daří své implusy a obsese krotit, ale stejně bych si měla jít pokecat s nějakou tou psycholožkou. Makám na tom.

Já a kočka hledíme z okna a ptáci řvou a slunko zapadá a nějakej týpek furt zpívá a já jsem furt stejně osamělá.

na kolena na kolena jéjéje

25. května 2017 v 18:16 | Jolly |  Kluci s klukama
Stál jsem uprostřed jeho pokoje a připadal si trochu blbě. Stěny byly bílý a povlečení Star Wars. Bylo nám osmnáct.

Stál jsem uprostřed jeho pokoje a jediná věc na mně byl bílý ručník narychlo obmotaný kolem pasu. Útlými prsty ho rozevřel a nechal spadnout na zem. Na sucho jsem polknul.

Stál jsem uprostřed jeho pokoje a stál mi. On se ladně svezl na kolena. Chvíli se mi upřeně díval do slabin a pak - zpomaleně, jako ve filmu - vzhlédnul. Měl děsně modrý oči. Pak už si pamatuju jen na jazyk a hebko a vlhko a teplo a oh kurva...

já o vlku...

18. května 2017 v 21:24 | Jolly |  Útržky
Bosa chodí lesem, čeká na vlka. Oděna v srnčích kůžích tančí mezi pařezy na pasece. Obličej skryt pod bělostnou lebkou s parožím. Čeká na vlka. A vlk nikde.

Dává si načas. Ve stínu stromů je chladno, ale pod vlčí kůží se potí stejně. Rozevřená tlama s většinou tesáků jí sedí přímo nad čelem. Nespěchá. Ruce má černé od popela. Její večeří byl ten den pečený králík. Slunce zapadá.

"Jdeš pozdě," přivítá ji Srnka. Ve svém tanci neustane, ale poctí ji upřeným pohledem zpod své masky.

"Nemůžeš se dočkat, až tě sním?" Přidá se k ní vlastním tancem, dupe nohama a zvedá ruce pokrčenými lokty vzhůru. Srnka se ladně kolíbá a točí na místě, medové vlasy létají vzduchem a její dlaně se vzpínají k nebesům a natahují k Vlčici. Ta ji obchází v kruzích. Znenadání ji zezadu drapne za ramena a velice něžně se otře rty o Srnčinu tepnu.

"Ulovila jsem tě," zavrčí.

"Všimla jsem si."

"Teď tě sním."

"Jen do toho."

Kdyby své zuby použila jinak, hruběji, zakousla se hlouběji, mohla by ji zabít. Místo toho na světlé kůži zanechá purpurový pás značek.

impresionismus

14. května 2017 v 21:06 | Jolly |  Útržky
Má ráda ty malý detaily. Oblohu po tý, co slunko už zapadlo, ale hvězdy ještě nevyšly. Dešťový kapky, co jí spadnou přímo na spodní ret. Růžovej lem bílé sedmikrásky. Pihy rozsypaný po celý tváři zrzky, co sedí naproti ní v autobuse. Zelený oči kočky její kamarádky.

V jednoduchosti je krása. Líbí se jí, jak na ni mrkaj městký pouliční lampy, když si sundá brýle a kouká z balkonu do dáli. Líbí se jí, jak ji na tvářích šimraj vlasy, když se líbá s někým vysokým.

Malá holka, malý detaily.

no nazdar

8. května 2017 v 19:49 | Jolly |  Holky s holkama
Nehty na každé ruce má obarvené jinou barvou. Na levé je to tmavě vínová, na pravé bílá. Pod palcem a ukazováčkem bílé dlaně cítí splašený tep. Vínovým ukazováčkem a prostředníčkem ji šuká, protože "pronikat" zní moc zaobaleně. Věděla, že se jednou vyplatí být zručná oběma rukama.

send nudes

5. května 2017 v 21:55 | Jolly |  Útržky
Přestože se ráda považuji za autorku (nekvalitních) povídek, mám kurva problém vyjádřit svý myšlenky srozumitelně. Nebo k nim vůbec najít slova. Chci napsat něco o tom, jak se cítím.

-

Seděla ve vaně asi půlhodiny. Voda pomalu chládla. Dveře byly přivřené. Na zavírání pořád nevěří. A co kdyby chtěla dovnitř kočka?

Ten den zmokla. Jela domů na koloběžce a kolem ní padaly z nebe provazce vody. Svět voněl. Smála se tomu.

Voda chládla a vychladl i čaj v hrnku. Představovala si hlas na druhé straně dveří, jak na ni volá. Byla sama. Bude to doslova pár let, co s někým naposledy byla. Nesnáší lásku a přitom jí to chybí. Zasraný paradoxy.

please read in slam poetry voice

3. května 2017 v 17:19 | Jolly |  Útržky


in an alternate universe i marry by the end of this year. i have a child by next summer.

in an alternate universe i become a teacher. after the first child i have three more.

in an alternate universe i am just like my grandmother. i do not have anxiety. i have a golden tooth and a field to work on every afternoon.