Červen 2017

roztáhla jsem pohovku v obyváku

27. června 2017 v 19:33 | Jolly |  Holky s holkama
Koberec se mi zadírá do kolenou. Za mnou svítí noční Brno. Okno je otevřené. Ona se pod mýma rukama kroutí a vzdychá. Je úžasně měkká.

Líbám ji na vnitřní straně stehen. Koukám se nahoru na ni. Oči má zavřené a pusu otevřenou. Jednu ruku má ve vlasech svých a tou druhou mi drtí zápěstí.

"No tak. Prosím."

Pevně ji chytím za boky a poprvé ji ochutnám. Pomalu až požitkářsky pohybuju jazykem, zkouším a objevuju. Železná kostra pohovky pod jejími pohyby sténá. Ona vzdychá.

Že se udělala museli poznat i sousedi.

pustila jsem si Bleeding love od Leony Lewis

13. června 2017 v 19:53 | Jolly |  Útržky
Jsem u babičky a jsem často sama. Není mnoho věcí na práci, když teploměr ukazuje přes třicet stupňů a panáčka v plavkách. (Ne, ani při čtyřiceti si ty plavky nesundá.) A z dětí jsem tu nejstarší. A to už dítě stejně nejsem.

Seděla jsem ve stínu na verandě někdy po poledni, včera. Četla knihu a rozpletla náramek. Na chvíli přišly mraky a já si zadoufala, že by třeba pršelo. Nepršelo. (Tady nikdy neprší. Je to tu prokletý. Nebo je to tím, že babička bydlí v nejsušším okrese naší republiky.)

Náramek jsem dopletla na lavici v kuchyni, zatímco babička s dědou stáli u dřezu a obírali jahody. Nikdo neřekl ani slovo. Ve dřezu šplouchala voda.

Seděla jsem ve stínu na verandě a luštila křížovky, dnes, někdy po poledni. Dnes mraky nepřišly, ale bylo o pět stupňů míň než včera. Pak někdy odpoledne jsem seděla na lavičce, nad hlavou se mi rozpínala vinná réva. Mlčela jsem. Babiččiny červené květiny sosal motýlek, co vypadá jako kolibřík, a prý se sem přestěhoval z jihu.

Člověk by si řekl, že takhle mám aspoň možnost přemýšlet, ale já snad ani nevím o čem. Budoucnost mě děsí a minulost mi pomaloučku uniká. A přítomnost se táhne jako med.

Sedávám na pytli od krmení pro slepice, kočka vedle mě spí a já si hraju s kotětem. Mlčím. Když už mluvím, tak sladkým hláskem promlouvám ke kotěti. Ne že by z toho něco mělo. Jeho spíš zajímají volné konce mého náramku.

Dohrála mi písnička, tak končím. Jdu si ji pustit znova.

sorry i can't think in czech

9. června 2017 v 20:37 | Jolly |  (Bá)Snění

I stink of chlorine and sunscreen and sweat.

I met with a boy whose relationship I did not ruin. He looks too softly at me and hugs me too tight.

I dance to silence. Feet flexed, eyes focused and the expression range of a stone.

I sit in silence and encourage myself to write.

(I sit in silence, persuading myself to go fucking shower.)

(While on the topic of fucking, I think the sole reason for me to get laid is for writing better sex scenes.)

pokaždé když se vidíme, vypadáme jako pár

5. června 2017 v 13:13 | Jolly |  Útržky


Myslím, že je to tím, jak se na sebe díváme. A že když se zrovna nedržíme za ruce, jdeme vedle sebe tak blízko. Jak zní náš hlas, když spolu mluvíme. A jak se usmíváme. A mně nejspíš svítí oči a celej můj obličej říká Miluju tě. A paní vedle nás na zastávce šaliny - protože tramvaje v Brně nejezdí! - se na nás mile usmívá. Jen nevím, jak by se na to tvářil tvůj přítel.

život je dobrý

1. června 2017 v 21:17 | Jolly



Nechala mě držet ji za ruku a vyfotit si její kalhotky.