Březen 2018

jen další polechtání tvýho ega

24. března 2018 v 9:22 | Jolly |  (Bá)Snění

tahle je pro něj.

podívej, myslím na tebe
víc než bych měla
chtěla bych se za to
necítit provinile


odjelas vlakem ve čtyři

21. března 2018 v 21:21 | Jolly |  (Bá)Snění

je mi smutno ve vaně
že v ní se mnou nejsi
je mi smutno v posteli
že v ní mám spát sama


že?

19. března 2018 v 20:15 | Jolly |  Deník

nemá cenu se snažit.

(a já debil to furt zkouším)

achjo.

21:23 - nebeskej flirt

18. března 2018 v 22:13 | Jolly |  Útržky

Skrz zlatý svatozáře pouličních lamp na mě pomrkávaj stříbrný hvězdy. Zvou mě k sobě.

"Jednou si k nám patřila," jako by říkaly, "jednou k nám budeš patřit zas."

hush

12. března 2018 v 21:37 | Jolly |  Deník


i love you.



12:30

12. března 2018 v 16:02 | Jolly |  (Bá)Snění


this house - a golden cage
stuffed and crammed and suffocating
too big, too quiet.
my room too narrow
the net on the window like prison bars -
keeping me trapped inside



11:48

9. března 2018 v 14:35 | Jolly |  Útržky

(Svět není Ráj. Ale ani Peklo. Touto vylučovací metodou zbývá tedy Očistec. Aspoň myslím, Bibli jsem nikdy nečetl(a).)

Tohle město umí být krásný. Když člověk ví, kam se koukat a v jakou denní dobu. Taky umí být neuvěřitelně ošklivý. A hlavně fakt hodně malý, přestože je v republice druhý největší. Zvlášť, když je člověk teplej.

Tohle město se umí proměnit v město duchů. (Ale to je možná jenom tím, že bydlím na jeho okraji.) A taky umí být městem, co v noci nespí. (A pak spí ve dne.)

Tohle město je zelený. A ošklivě šedý. A kvetoucí všema barvama.

Tohle není tvoje město. Popravdě to není ani moje město, přestože tu žiju celej život. Ale mám ho nejradši, když jsi tu se mnou.

* nadpis

6. března 2018 v 10:43 | Jolly |  Kluci s klukama
Měl strašně hebký vlasy. Prokluzovaly mi mezi prsty, když jsem je chtěl sevřít v pěsti. Probíral jsem se jimi, zatímco on mi v kleče rozepínal opasek. Ten dopadl na zem s dutým zvukem. V tichu pokoje mi přišel jako rána z děla.

Koukal na mě zespoda černýma očima a usmíval se. Sladce, potutelně. Kalhoty jsem měl najednou u kotníků ani jsem nevěděl jak.

Chvíli si se mnou hrál přes látku boxerek. Bylo to k zbláznění. Zaryl jsem nehty do omítky za sebou.

"No tak," zaskučel jsem po chvíli.

Zvedl ke mně pohled a zahmkal. Úplně jsem slyšel tu nevyřčenou otázku: Co by sis přál, drahý?

"Přestaň provokovat."

Ticho.

"Prosím."

A zase ten úsměv. Měl jsem chuť mu ho smazat z obličeje.


Vzal mě do pusy skoro celého. Dlouze vydechl nosem a pak polknul. Kurva.

Položil jsem mu dlaň na týl a zabořil prsty do jeho vlasů. Zpočátku jsem ho nechal, ale postupem času můj stisk sílil, boky se mi začaly hýbat svou vlastní vůlí. A on klečel, hlavu trochu zakloněnou, rukama se držel mýho pasu, ústa dokořán. A celou dobu se mi díval do tváře.

Udělal jsem se mu na obličej. A on se akorát usmál.

inspiruješ mě

5. března 2018 v 19:59 | Jolly |  (Bá)Snění


posečkej
jen chvíli
(prosím) posečkej
nestačím

22:33

3. března 2018 v 8:22 | Jolly |  (Bá)Snění


ještě jsem nezažila to město tak potichu
a klidné
dokonce i mráz na chvíli přešel

když svět osvětlují jen pouliční lampy
a čas plyne docela jinak
než obvykle